Nakladatel: Fragment
Počet stran: 304
Rok a měsíc vydání: 09/04/2014
Anotace: Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?
Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen
se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční
světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi.
Je
vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný
život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není
něco v pořádku.
Seznámení
s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.Gen našel něco a
někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném
nemilosrdných dravců je stále silnější...
Včera
v noci / asi spíš dneska k ránu (5:11) jsem dočetla reading copy tohoto
dílka. Miluju knížky, které mi nedovolí odtrhnout se od nich, i když to
znamená vzpamatovávat se z přečteni (nespaní) několik dalších dnů. Asi
je tedy jasné, jaké bude mé hodnocení knížky.
Jak
jde poznat z anotace, Gen je není jako "oni", žije v utajení. Chová se
jako "oni", dělá co "oni". Co dělat nemůže, snaží se zamaskovat. Denně
se holí (všude, chlupy "jim" totiž nerostou), má doma ke stropu
nainstalované háky na spaní (i když v nich nespí, ale kdyby přišla
nečekaná návštěva, chápete), každý den obědvá krvavý steak a do bryndáku
utírá z brady odkapávající krev (i když nejvíc se těší na obyčejný
zákusek / koláč / zmrzlinu po jídle). Tak tohle je Gen. Nebo taky H3,
F12, D8 nebo nevím co (podle toho na jakém místě na jakém předmětu sedí,
nemají žádné jméno (co je jméno?) ale určuje se to podle řady).
Vládce
občasně vyhlašuje hon na glupany (= lidi, tak jak je známe my - jsou
pomalí, smrdí potem, smějí se, pláčou, téměř se již nevyskytují,
posledních pár z nich se odchovává, většinou na jídlo a někteří mezi
"nimi" žijí natajno, jako Gen). Všichni chtějí v losování vyhrát, maso z
glupana, největší lahůdka na světě, nikdo obyčejný ji neochutnal a
naprostá většina nikdy neochutná. A kdo se stává jedním ze šťastných
výherců? No, šťastných ... Gen.
Postava
Gena je skvěle popsána, ne přímo, tak čtenáři, tohle je Gen, ale tím,
jak jsme v jeho hlavě, myslíme s ním, žijeme s ním, ho skvěle poznáme.
Úplně jsem cítila, co on. Smutek, strach, absolutní sebe kontrolu,
odhodlanost, ztrátu naděje, nalezení naděje, lásku. Jasně, že je v
příběhu láska, za co by jinak stálo bojovat?
Co
se mi líbí, že nikde není řečeno, kdo jsou oni. Knížek s upíry,
vampýry, dhampýry = lidi v pojetí knihy, už bylo hodně. Z popisu
poznáme, že se jedná o něco takového, nikde to ale není řečeno. Humor v
knížce je boží, obyčejnost lidského kluka Gena a jeho hlášky o něčem, co
je nám absolutně všední (potíme se, smějeme se apod.), ale on,
vychovaný v této společnosti a otcem vedený k absolutní nenápadnosti
(jinak by byl ve vteřině sežrán, rozcupován, vypit) o všem mluví, jak
kdyby se nechumelilo. Příběh je poutavý, napínavý. Jde o něco mezi
Hunger games a jakýmkoli upířím příběhem. Bála jsem se, že se mi to
nebude líbit, zase zabíjení a zase upíři, ale nestalo se tak, je to
prostě jiné. A jak jsem uvedla na začátku, přečtení za jednu noc by vám
mohlo napovědět, jestli bych knížku doporučila či nikoliv :)
Za reading copy děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat